V řadě

V první části sbírky se Halas soustředí na atmosféru válečné doby (verše vznikaly v letech 1938-1944), ve druhé se pokouší analyzovat příčiny, které vedly až k převratu roku 1948. I proto jsou do tohoto oddílu zařazeny básně, které odkazují k hrdinům pražského povstání, k fašistické krutosti (Lidice) či k bojovníkům proti nacistickému bezpráví, kteří se často rekrutovali z řad komunistické strany (Jan Šverma). Zmíněny jsou zde ovšem i ikonické postavy či inspirace ze sovětského Ruska. Je tu Lenin i oslavná báseň o Moskvě, čnící do světa jako "palebná clona naší jistoty". Optimistický závěr představuje agitka, v níž básník nadšeně vítá „práci roztančenou a rozpálenou do běla". Celou sbírku lze tedy vnímat i jako "úlitbu bohům" nastupující moci, přesto v ní lze rozeznat dokonalé formální postupy a zcela výsostné básnické vyjadřování, které je pro Halasovu poezii tolik typické.